O víně a umění si s Jiřím Slívou povídal Zdeněk Hrabica
Karikaturistu, ilustrátora a grafika Jiřího Slívu znám osobně více než tři desetiletí. Obdivuji se jeho nápadité tvorbě a stal jsem se jejím sběratelem. V posledních letech si mne Jiří Slíva získal svou orientací k Bakchusovu moku a ke gastronomii. Má za sebou úctyhodnou výtvarnou tvorbu, ilustroval od roku 1972 více než 100 knih, publikoval 10 knih kresleného humoru doma i v zahraničí.
Kreslil pro světové deníky a časopisy. Vystavoval po celém světě, naposledy o Velikonocích 2006 v Bruselu. K nejčerstvějším knihám patří kuchařka Heleny Baker „Kohout na víně“, kterou Jiří Slíva ilustroval (Geronimo Collection 2005), k téměř historickým náleží kalendář „Vařící muži 1990“.
Poslední knihu, věnovanou vínu, nazval její autor: „in vino jiří slíva“ (květen 2006) a vydal ji Slovart. Je plná vína, pohárů, lahví a sommelierů. I tato kniha patří nejenom do knihovny,ale i do vinotéky. Jiří Slíva ji ilustroval půvabnými kresbami a litografiemi, z nichž četné zdobí i Galerii Znovín ve znojemském Louckém klášteře. Slívovy litografie patří v této expozici svým brilantním humorem a svou přirozenou inteligencí k nejokoukanějším a nejobdivovanějším.
Tohle všechno mne přimělo ke krátkému rozjímání a k několika otázkám
Řekněte mi, kdy vám víno jako lahodný nápoj poprvé učarovalo?
Bylo to samozřejmě v dospívání, když jsme se v minulém režimu s kamarády z rodné Plzně scházeli u jednoho stolu. Otevřela se láhev, většinou šlo o litrovky „müllera“. Vím, že se tehdy ale pili i různí sklepmistrové, komtesy, hornické kahany…Vůbec nechápu, jak jsme to mohli ve zdraví přežít. A ve vinárně, v plzeňském „malém“ či „velkém“ Jadranu vypadala nabídka podobně. Bílá nebo červená dvojka. Předpokládám, že kdybych se narodil v Bordeaux nebo ve Znojmě, bylo by to jiné. Aspoň, že to pivo bylo v Plzni dobré. Můj otec měl velkou sbírku vinných etiket první Československé republiky a ty se mi moc líbily.
"Nejraději ze znovínských vín mám Veltlínské zelené."
Při setkání s umělcem jsem se nemohl vyhnout otázce, kam chodí pro inspiraci, když myslí na víno:
Nikdy mne nelákala „angažovaná tvorba“, mými tématy byla hudba, literatura, cirkus. Pak jsem začal dělat dlouhou sérii grafik s kavárenskou tématikou, které nakonec vyšly knižně v USA, Německu a příští rok vyjdou i u nás. Také jsem začal shromažďovat vinné náměty a ty spatřily světlo světa v mé poslední knize. Inspirují mne reklamy na vína, viněty, tvary sudů, názvy odrůd.
Vím dobře, že Jiří Slíva je tvůrcem sličných etiket na víno, novoročenek , litografií, většinou inspirovaných francouzskými odrůdami. Zajímalo mne, kde se v Jiřím Slívovi skrývá jiskřička krásného vína?
Na svých grafikách používám mezinárodně zavedené a srozumitelné výrazy, jako Vin de table, Beaujolais, Santé. Nevím, zda by někdo rozuměl výrazům jako burčák (přestože nejde o víno) nebo svařák?
Nemohl jsem pominout vztah Jiřího Slívy ke Znovínu, k vínům ze znojemské vinařské podoblasti a dostal jsem stručnou odpověď:
Znovínská vína mi zachutnala okamžitě, kdy jsem je poprvé poznal. Stejně jako ve vztahu k tomuto vínu jsem rád i za milé přátelství s ředitelem Znovínu ing. Pavlem Vajčnerem. Nejraději ze znovínských vín mám Veltlínské zelené a vždycky se moc těším na Vánoce, kdy děláme výměnu několika lahví i za mou grafiku. Přesto všechno se ani nyní nepovažuji za žádného velkého znalce, chuť mi však slouží. A kdy mi víno chutná nejvíce? Nikdy mi nestačí jenom dobré víno. Bez dobré společnosti, přátelské a vtipné, mi chutná jen polovic. Ale přiznám se, že víno již patří k mé každodennosti, přesněji řečeno s jednodenní přestávkou.
Často se vracím ke kuchařkám ilustrovaným Jiřím Slívou a tak jsem se nemohl vyhnout Slívova tipu na dobré jídlo s kořením vína?
Nedávno moje manželka dostala od jedné Francouzky recept na zelnou polévku z bílého vína, snědl jsem k večeři hned tři porce.