Zkratka: MP
Synonyma: Oportó, Kraljevina, Portugaljka, Portugizac Crni, Portugais Bleu, Blauer Portugieser
Tradiční oblasti: Rakousko, Čechy, Morava, Maďarsko
Keř: bujného růstu, s velkou životaschopností
Listy: střední až velké, tří- až pětilaločné, světle zelené, hladké, nehluboce dělené
Hrozny: velké, křídlaté, středně husté
Bobule: střední, kulaté, s tenkou slupkou modré barvy a řídkou dužninou, s malým obsahem kyselin i cukrů
Stáří a původ: stará odrůda, asi Portugalsko
Traduje se, že roku 1772 povolal hrabě de Fries na svůj zámek v Bad Vöslau u Vídně několik vinařů z okolí a předal jim svazky réví odrůdy, které dostal od své obchodní agentury v Oportu v Portugalsku. Odrůda měla takové přednosti, že za několik let byly v okolí obce vysazeny dvě třetiny vinic odrůdou Blauer Portugieser. Podle jména obce se jí také říkalo „Vöslauer“.
Pěstování se rozšířilo i do sousedního Badenu a postupně do celé monarchie. V Bad Vöslau vzniklo u tamní firmy R. Schlumberger v roce 1848 první šumivé víno z Modrého Portugalu, které si získalo nesmírný ohlas daleko za hranicemi Rakouska.
U nás byl kdysi Modrý Portugal nejrozšířenější modrou odrůdou nejen pro svou vysokou plodnost, ale i proto, že se díky své jemnosti a svěžímu aroma dobře pije. Na venkově bývalo víno Modrého Portugalu doprovodem pracovních svačin i běžných denních jídel.
Období sklizně: od druhé poloviny září
Zrání hroznů je rané až středně rané. Hrozen může sloužit i jako kvalitativně nenáročný stolní hrozen.
Víno
Odstín červené barvy vína odpovídá velikosti sklizně, ale vždy je méně intenzivní nežli u Svatovavřineckého. Mladé víno Modrého Portugalu má jemnou květinovou vůni, která je nesmírně příjemná, a je-li podporována mladistvou harmonií vína, pak svádí k opakovanému doušku. Při zrání vína se objevují vůně čerstvého sena.
Použitím zvláštní technologie, tzv. karbonické macerace, lze z Modrého Portugalu vytvořit velmi příjemný typ mladého červeného vína. To přichází na trh pod názvem „Martinské víno“ v den svátku sv. Martina (11. listopadu), tedy ještě před světoznámým francouzským Beaujolais, k němuž se dá směle přirovnat.
Víno Portugalu se občas užívalo ke spojování s vínem Frankovky, aby se dosáhlo rychlejšího zrání a zjemnila se tvrdost kyselin a tříslovin Frankovky. Takovou směs nazývali na Slovácku „Slovácký granát“ a bývala velmi oblíbená.
Barva: jemně rubínová
Vůně: jemně květinová
Chuť: lehčí, s menším obsahem tříslovin, harmonická
Ve vůni a chuti můžeme hledat: květiny, čerstvé seno
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování
Vína Modrého Portugalu se často pila při družné zábavě pod víchem, kde se podávaly studené masité pokrmy. Lehká vína této odrůdy se hodí k zahánění žízně při stolování a dají se kombinovat s velkou paletou pokrmů, neboť svým neutrálním dojmem výraz jídel nijak neruší. Jsou vhodná ke zrajícím sýrům, k drůbežímu masu s hutnou úpravou i k těstovinám.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
Portugalské modréodrůda moštová pro červená vína třída II
Synonyma a cizí názvy: „Portugal“, „Portugízel“, „Ranina“, „Skorák“, „Černé rané“, „Portugais bleu“, „Portugais de Bingen“, „Raisin des Roses“, „Crna Kraljevina“, „Rana modra“, „Portugaljka“, „Oportó“, „Kék oportó“, „Kék portugizi“, „Sinij Portugizer“, „Portjuge“, „Blauer Portugieser“, „Oportorebe“ aj.
Původ a rozšíření: Nebylo potvrzeno, že pochází z Portugalska. Zde se ani ve starých výsadbách nenachází. Odpradávna se však pěstuje v Dolním Rakousku a Maďarsku, odkud se rozšírila do ostatních evropských států. V Německu se pěstuje hlavně v rýnsko-falcké oblasti. V menším je vysazena ve Francii, Jugoslávii, Rumunsku a SSSR. Na Slovensku je rozšířena hlavně v malokarpatské oblasti a v okolí Skalice. Zde se z ní připravuje spolu s „Frankovkou“ a „Svatovavřineckým“ známkové víno Skalický rubín. Na Moravě se pěstuje v okolí Kyjova, Uherského Hradiště a v hustopečsko-hodonínské oblasti. V české vinařské oblasti je jednou ze základních odrůd sortimentu pro výrobu červených vín. V Listině povolených odrůd je zapsána od r. 1941.
Morfologický popis
Včelka: Je zelenožlutá, jemně ochlupená.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, lesklý. Mladé lístky jsou jemně bronzové, pokryté chloupky. Stonek je převážně zelený.
List: Je středně velký, mělce až středně hluboce třílaločný, zřídka s celistvým okrajem, hladký, leskle zelený. Rub listu je rovněž hladký. Řapíkový výkrojek je uzavřený, s úzkým průsvitem, málokdy je otevřený, lyrovitý, u báze řapíku ostrý. Řapík je středně dlouhý s načervenalými pruhy.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký až velký, průměrně 160 mm dlouhý (průměrná hmotnost 192 g), kuželovitý, středně hustý, jednoduše nebo dvojitě křídlatý. Stopka je krátká, zdřevnatělá.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 15 mm (průměrná hmotnost 1,1 g), kulovitá, tmavě modrá, voskově ojíněná. Slupka je tenká. Dužnina je šťavnatá, rozplývavá, sladké chuti, bez aróma.
Semeno: Je velké, vejcovité, tmavě červenohnědé. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je silné, řídké, hořčicově hnědé. Internodia jsou dlouhá.
Zimní pupeny: jsou malé, zašpičatělé.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Nastává středně raně, v polovině dubna.
Růst: Je bujný. Dřevo na úrodných a vlhkých půdách hůře vyzrává.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je velmi poškozována zimními mrazy (řídke dřevo) a je citlivá i na jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Je napadána peronosporou a je jednou z nejcitlivějších odrůd vůči oidiu. Za dešťů v době dozrávání hroznů se rychle rozšiřuje Botrytis cinerea. Trpí také červenou spálou a černou skvrnitostí. Z viróz jsou časté roncet a svinutka.
Odolnost proti škůdcům: Je napadána obaleči. Dozrávající hrozny jsou poškozovány vosami a včelami.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. Květy málo opadávají.
Zrání: Začíná začátkem srpna, dozrává středně pozdě, koncem září až začátkem října.
Výnos a kvalita hroznů: Není-li poškozena zimními mrazy, poskytuje vysoké výnosy hroznů, kolem 12–14 t/ha. Obsah cukru je 16–17 °NM, obsah kyselin v moštech je nižší, podle výšky sklizně od 8 do 11 ‰. Při středních výnosech poskytuje dobré, jemné aromatické stolní víno s harmonickou chutí. Při nadměrném výnosu nebo studeném ročníku jsou vína méně barevná, málo extraktivní, s výraznými kyselinami.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Je nenáročná jak na polohu, tak i na půdu. Může se pěstovat stejně v půdách hlinitých jako v půdách vápenitých, anebo suchých, písčitých. Nesnáší vlhké polohy a půdy bohaté dusíkem, kde trpí chorobami a mrazy.
Podnož: Velmi dobrá je Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, na úrodných půdách SO 4 a Teleki 5 C, na vápenitých půdách Kober 125 AA.
Řez a vedení: Velmi dobré je střední a vysoké vedení s řezem na tažně, popřípadě srdcový řez (tvar). Je třeba volit mírné zatížení keřů, a to 6–8 očky na 1 m2. S oblibou se pěstuje v zahrádkách na pergolách.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Odrůda je na polohu a půdu nenáročná. Po zimních kalamitách poškozené keře rychle regenerují. S oblibou ji pěstují malopěstitelé. Využívají ji i jako stolní odrůdu. Pěstování na větších plochách je perspektivní pouze v tradičních vinařských oblastech. V ostatních oblastech je vytlačována novými kvalitnějšími odrůdami, které se jí výnosy vyrovnají a jakostí ji převyšují.
