Zkratka: MO
Synonyma: Muscat Ottonel, Ottonel Muskotály
Tradiční oblasti: Francie (Alsasko), Maďarsko
Keř: středního až slabšího růstu
Listy: středně velké, tří- až pětilaločné, hladké, světle zelené, s hlubšími výřezy
Hrozny: malé až středně velké, válcovité, hustší
Bobule: žlutozelené, středně velké, kulaté s řídkou dužninou a příjemně muškátovou chutí
Stáří a původ: mladá odrůda, Francie
Odrůda francouzského původu, kterou vypěstoval ze semene Robert Moreau v Anger, je pravděpodobně křížencem odrůd Chrupka bílá a Muškát žlutý.
Období sklizně: od poloviny září
Bobule nesmírně jemné muškátové chuti přímo přitahují milovníky aromatických stolních hroznů.
VÍNO
Vína Muškátu Ottonelu mohou být plná a harmonická, pokud mají příznivý obsah kyselin a jsou reduktivně vyškolena s co možná nejnižším stupněm okysličení. Ale často se setkáváme s víny přívlastkovými z přezrálých hroznů, která postrádají úměrné množství kyselin, jsou široká, s vyššími barevnými odstíny a s hořkým odchodem.
K dosažení vysoké jakosti vína musí mít vinař dostatečné technologické zkušenosti s touto odrůdou. Podle zkušeností z Rumunska (Murfatlar) nebo z Rakouska (Burgenland) je možné vytvořit z přezrálých hroznů této odrůdy vynikající přírodní dezertní vína s obsahem zbytkového cukru.
Barva: světle žlutá
Vůně: jemná, muškátová
Chuť: jemná, lehká, kratší, muškátová
Ve vůni a chuti můžeme hledat: růži, muškát
Vhodnost ke skladování: malá
Stolování:
Vína Muškátu Ottonelu se nejčastěji kombinují s předkrmy z husích jater nebo se sladkými dezerty. Mohou sloužit jako lehký suchý aperitiv.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
Muškát Ottonelodrůda moštová pro bílá vína třída I A
Synonyma a cizí názvy: „Muskat Otonela“, „Muskat-Ottonel weiß“, „Muscat Ottonel“, „Ottonel muskotály“, „Mottonel“, „Muscat de Craciunel Tirnâve“, „Moscato Ottonel“, „Ottonel Frontignan“, aj.
Původ a rozšíření: Odrůdu vypěstoval ze semene Robert Moreau z Angers ve Francii. Je to podle GALETA pravděpodobně kříženec odrůd „Chrupka“ x „Muscat de Saumur“. Je rozšířena ve všech vinařských evropských oblastech v Německu, Rakousku, hlavně ve Štýrsku a Burgenlandu, Maďarsku, Jugoslávii a Itálii. U nás je to jen okrajová odrůda. Byla zapsána do Listiny povolených odrůd v roce 1952. V roce 1988 byly povoleny čtyři klony PE-2/1, PE-4/15, PE-5/4 a PE-1/10.
Morfologický popis
Včelka: Je zelená, ochlupená.
Vrchol letorostu: Je hladký, hnědě červenozelený. Mladé lístky jsou hladké, lesklé. Stonek je zelený, s nahnědlými proužky.
List: Je malý až středně velký, výrazně troj až pětilaločný, pětiúhelníkový, široce nálevkovitý. Líc i rub čepele jsou hladké. Řapíkový výkrojek je nejčastěji uzavřen. Řapík listu je krátký až středně dlouhý.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je středně velký, průměrně dlouhý 120 mm (průměrná hmotnost 90 g), válcovitý, středně hustý. Stopku má krátkou.
Bobule: Je středně velká, průměrně dlouhá 16 mm (průměrná hmotnost 1,8 g), žlutozelená. Slupka je středně pevná, s voskovým ojíněním. Dužnina je velmi řídká. Má výrazně muškátovou příjemnou chuť.
Semeno: Je středně velké, hruškovité, kaštanově hnědé. Zobáček je krátký.
Jednoleté dřevo - réví: Je tmavohnědé, žlábkovité.
Zimní pupeny: Jsou široké, zašpičatělé.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Je středně raný, ve 2.–3. dekádě dubna.
Růst: Je střední až slabý. Letorosty jsou tenké. Vyzrávání dřeva je dobré, probíhá již v srpnu.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je odolná proti zimním mrazům. Nesnáší však suché zimy. Často ji však poškozují pozdní jarní mrazíky.
Odolnost proti chorobám: Napadají ji virové choroby (svinutka, roncet aj.). Dobře vzdoruje peronospoře a oidiu. Je velmi citlivá na vysoký obsah vápníku v půdě. Listy i květenství jsou citlivé na měďnaté přípravky. Postříkaná květenství opadávají.
Odolnost proti škůdcům: Napadají ji obaleči, při dozrávání vosy a další škůdci.
Kvetení a opylení: Kvete v polovině června. V některých letech s nepříznivým počasím květy sprchávají.
Zrání: Začíná zrát v srpnu. Dozrává středně raně, koncem září.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně jsou kolísavé hlavně tehdy, když nebyly splněny požadavky odrůdy na plohu, půdu a agrotechniku. Bývají ročníky, kdy květy úplně opadnou. Výnosy kolísají mezi 3,5–14,0 t/ha. Obsah cukru dosahuje 20°NM i více při pozdějších sklizních. Obsah kyselin v moštu se pohybuje mezi 7 až 8‰.
Vína: Hrozny se málokdy používají k výrobě samostatného odrůdového muškátového vína. Většinou se víno přidává do nejrůznějších známkových vín. Muškátová vůně je intenzívní, jemná a nevtíravá. Považuje se za nejjemnější tón muškátu vedle „Muškátu žlutého“. Víno je lehké a méně extraktivní. V dobrých ročnících jsou však vína velmi plná se zbytkem cukru (lokalita Modra).
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Vyžaduje chráněné polohy před prudkými větry pro náchylnost k opadávání květů. Je velmi náročná na půdy. Žádá, aby bylyl hluboké, úrodné, dobře zásobené živinami. Nevyhovují jak půdy suché, písčité, tak i jílovité, mokré.
Podnož: Odrůda je slabšího růstu. Vyhovuje podnož Vitis berlandieri x Vitis riparia SO 4 a na půdách s nízkým obsahem vápníku Vitis riparia Portalis. Pro velké tvary vedení je třeba volit Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 125 AA a Craciunel 2. Nedoporučuje se podnož Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, neboť způsobuje opadávání květů.
Řez a vedení: Krátký řez nevyhovuje. Dává nízké úrody. Doporučuje se řez na dlouhé tažně a vedení Sylvoz, zatížení keřů 8–10 očky na 1 m2.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Předností této odrůdy jsou vysoká odolnost proti mrazům a jakostní víno. Nedostatkem jsou velké požadavky na polohu, půdu a agrotechniku, kolísavé výnosy a krátká životnost keřů. Proto je a zůstane málo rozšířenou odrůdou v podmínkách vinařských oblastí ČR. Pro oblasti s méně příznivými podmínkami jsou zkoušeni kříženci, jako např. „MOPR“. U drobných pěstitelů je oblíbena jako odrůda stolní.
