Zkratka: SZ
Synonyma: Sylvánské, Grüner Silvaner, Grüner Zierfandl, Zöld silván
Tradiční oblasti: Rakousko, Německo (Rheinhessen, Falc, Franken), Morava, Slovensko
Keř: slabšího růstu, hustší olistění, bohatě plodící
Listy: středně velké, kulaté, lehce třílaločné
Hrozny: husté, středně velké, soudržné
Bobule: středně velké, zelené
Stáří a původ: stará odrůda, Rakousko
Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, a proto se mu říkalo lidově „Morávka“. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které později stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau.
Grüner Silvaner neboli Grüner Zierfandl je rakouské označení pro Sylván, odkud tato odrůda pochází. Ukazují na to genetické rozbory, neboť Sylván vznikl samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher. Dnes je odrůdou Silvaner v Německu osázeno 6 700 hektarů vinic, čímž se řadí na třetí místo co do rozšíření za Ryzlink rýnský a Müller Thurgau.
Období sklizně: přelom září a října
Hrozny zrají středně pozdě. Dužnina bobulí je slizká, velmi příjemné chuti, a proto Sylvánské dříve sloužilo jako nenáročný stolní hrozen.
Víno
Při větších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, „výčepní víno“ k prostým jídlům.
Barva: zelenožlutá
Vůně: při nižší sklizni mírně kořenitá a bez zvláštních aromatických látek
Chuť: neutrální s větším množstvím kyselin, při vyšší vyzrálosti hroznů nabývá na viskozitě, hladkosti a vláčné harmonii
Ve vůni a chuti můžeme hledat: u mladších vín angrešt
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování
Vína Sylvánského zeleného jsou výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje.
Jsou to neutrální vína, která nenarušují chuť jemných jídel.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
odrůda moštová pro bílá vína třída I B
Synonyma a cizí názvy: „Zelený Cinyfál“, „Silvaner“, „Selivan“, „Německij risling“, „Grüner Silvaner“, „Weißblanke“, „Grüner Zierfahndler“, „Zöld silvani“ aj.
Původ a rozšíření: Názory na původ odrůdy se různí - z Francie, z rumunské Transylvánie (Sylván) a z Rakouska (kde se vyvinula z Vitis vinifera subsp. sylvestris, která rostla v lužních lesích Dunaje). Odrůda je rozšířena ve střední Evropě, hlavně však v Německu, kde je na 3. místě mezi pěstovanými odrůdami. Dále jsou výsadby ve Francii (Alsasko), Švýcarsku, Rakousku, Jugoslávii a Rumunsku. V České republice tvořila základ sortimentu do období rekonstrukce vinic - přechodu od vedení na hlavu na výšší způsoby vedení. Po rekonstrukci její plochy téměř úplně zanikají. V Listině povolených odrůd je zapsána od roku 1941.
Morfologický popis
Včelka: Je zelená, bělavě ochlupená.
Vrchol letorostu: Je světle zelený, lesklý, hladký, řídce jemně ochlupený. Stonek je zelený.
List: Je středně velký, okrouhlý, většinou trojlaločný, málo krojený. Povrch má hladký nebo mělce síťovitě zvlněný. Rub listu je mírně chlupatý nebo holý. Řapíkový výkrojek je většinou otevřený, lyrovitý, nebo klenutý. Řapík je obvykle krátký.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je malý až střední, délky asi 120 mm (průměrná hmotnost 150 g), hustý, válcovitý. Stopka je krátká.
Bobule: Je středně velká, průměrné délky 14 mm (průměrná hmotnost 1,84 g), kulatá, v hustých hroznech deformovaná. Slupku má středně pevnou, dosti silnou, pokrytou tečkami. Dužnina je slizovitá, příjemné chuti.
Semeno: Je hruškovité nebo elipsoidní, malé až střední. Zobáček je krátký, rovný a tupý.
Jednoleté dřevo - réví: Je světle červenohnědé, tečkované, vyzrává středně.
Zimní pupeny: Jsou malé, zahrocené.
Biologické a hospodářské vlastnosti
Začátek rašení: Je raný (koncem 1. dekády dubna).
Růst: Je střední, tvoří mnoho zálistků. Při rašení se probouzí mnoho spících oček.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Špatné vyzrávání dřeva na podzim a vyšší úrody zvýrazňují citlivost odrůdy na zimní mrazy. Je méně až středně odolná na jarní mrazy.
Odolnost proti chorobám: Proti peronospoře, červené spále, černé skvrnitosti a Botrytis cinerea je středně odolná. Citlivá je na oidium. Nesnáší vyšší obsah vápna v půdě.
Odolnost proti škůdcům: Je na běžné úrovni.
Kvetení a opylení: Kvete v 1. dekádě června.
Zrání: Začíná v srpnu, dozrává středně pozdě, koncem září až začákem října.
Výnos a kvalita hroznů: Sklizně se pohybují kolem 8–11 t na 1 ha. Obsah cukru je 15–18 °NM a obsah kyselin v moštu 8–10‰.
Vína: Mají neutrální harmonickou chuť. Jsou extraktivní vhodná ke scelování. Při vysokých úrodách se však výrazně zhoršuje jejich kvalita.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Má vysoké požadavky na teplou polohu, aby dobře vyzrávalo dřevo a hrozny. Poměrně s úspěchem se pěstuje v severočeské vinařské oblasti a na Slovensku v malokarpatské oblasti (Limbach). Dobře prospívá jen ve vododržných hlinitých půdách. Na suchých stanovištích vznikají růstové deprese.
Podnož: Doporučuje se Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB, popřípadě Kober 125 AA.
Řez a vedení: Vhodné jsou menší tvary středního vedení s hustší výsadbou a nižším zatížením keřů, 6–7 oček na 1 m2. Velmi dobře plodí i na krátkých čípcích. Také lze použít vedení Vertiko s krátkým řezem.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Je vhodná pro výrobu kvalitních bílých vín neutrální chuti v osvědčených rajónech při středním sponu. Pěstovat se může jen na dobrých půdách v osvědčených rajónech při středním a rýnskohesenském vedení. Je náročná na množství a kvalitu práce v době vegetace, což dobře a snadněji zajišťují malopěstitelé.
