Zhoubné nádory, označované lidově jako rakovina, jsou ve skutečnosti velkou skupinou onemocnění, jejichž podstatou je mutace čili porucha genů kterékoli buňky v organismu. Pro zhoubnou přeměnu čili transformaci normální buňky v nádorovou je zapotřebí mutace ve více různých klíčových genech a narušení normální souhry buněčných funkcí. Abnormální chování rakovinných buněk charakterizuje především jejich neregulované množení (proliferace), ztráta stárnutí a schopnosti programovaného zániku (imortalizace), schopnost migrace v organismu a zakládání nových vzdálených klonů rakovinových buněk čili metastazování. Některé genové poruchy dědíme od rodičů, další pak vznikají během života. Vlivy poškozující geny (ionizující záření, některé chemické látky nebo viry), kterým se říká induktory kancerogeneze, se sčítají a stupňují s věkem organismu a stárnutím pravděpodobnost vzniku rakovinného bujení narůstá. Existují však také další vlivy, které samy o sobě geny nepoškozují, ale mohou napomáhat vzniku, růstu a šíření zhoubného nádoru. Říkáme jim promotory kancerogeneze a patří k nim různé vlastní produkty metabolismu, hormony a biologické regulátory.
„Ačkoli je tedy víno spojeno s civilizací již po několik tisíciletí, stále máme rezervy nejen v technologii jeho výroby, ale i v dokonalém poznání látek v něm obsažených a jejich účinků na lidský organismus.“
Prevence vzniku zhoubných nádorů specifickými léky nebo látkami obsaženými v potravě čili chemoprevence může být účinná jen částečně a lze ji prokázat pouze statisticky. S ohledem na spektrum cest a možností, jimž může nádorové onemocnění vzniknout, nelze rakovině předcházet či bránit s plnou jistotou. Chemopreventivní látky, které mohou snižovat riziko vzniku zhoubných nádorů, případně i jiných chronických a degenerativních onemocnění, je nejvhodnější hledat v přirozených zdrojích v potravě, neboť je tak zajištěna jejich relativní dostupnost, dostatečnost dávky i pravidelnost požívání, a to obvykle bez nežádoucích účinků a s přijatelností pro nejširší populaci, kterou bychom stěží zajistili podáváním v jakékoli lékové formě. Takových látek a potravin není mnoho, avšak zdá se, že k nim patří třeba resveratrol, obsažený v potřebném množství ve vínech, především červených.
Zatímco mnohé je již známo o účincích látek obsažených ve víně, jako jsou cis-a trans-resveratrol, quercetin, katechin a další, pro prevenci některých kardiovaskulárních onemocnění, jsou zatím jen velmi opatrně uváděny poznatky o možných protinádorových účincích. V případě resveratrolu by mělo jít o účinky působící v kancerogeneze spíše proti promotorovým vlivům, v menší míře pak proti vlivům induktorovým. Resveratrol má v experimentech a v dávkách, které jsou dosažitelné mírným a kulturním pitím vína bez rizika alkoholismu, prokázány následující účinky: antimutagenní, antioxidační, protizánětlivé a podporující diferenciaci buněk. Podobnostíresveratrolu s částí molekul steroidních hormonů se vysvětluje také jejich příznivý účinek u hormonálně závislých buněčných linií nádorů prsu a prostaty.
Všechny uvedené potenciálně protinádorové účinky resveratrolu je potřebné ve vztahu k možné chemoprevenci nádorů teprve podrobně prozkoumat a ověřit v klinických studiích. Nicméně již nyní přibývá prací, které v experimentálních modelech prokazují významný protinádorový účinek u rakoviny prostaty, prsu,kůže, jater, střev, plic a zhoubného bujení krvetvorných buněk. Ověřeny jsou tak především ochranné účinky resveratrolu před vlivem některým chemických kancerogenů i B složky UV záření, tlumivý vliv na dělení nádorových buněk, tlumení jejich invazivních schopností, blokáda promotorových účinků steroidních hormonů, podpora zániku nádorových buněk programovanou smrtí apoptózou a tlumení škodlivé peroxidace lipidů. Není vyloučeno, že víno, které dosavadní zdravotní prevence řadí k ostatním alkoholickým nápojům a dává automaticky do souvislosti spíše s negativními vlivy a s návykovým alkoholismem, dozná rehabilitace jako bylinný produkt, který může zdraví i prospívat, je-li požíván v přiměřeném míře i kvalitě. Hlubší poznání účinků resveratrolu může ovlivnit také výrobce, aby se zaměřili na zvýšení obsahu resveratrolu úpravou technologií výroby vín i nealkoholických produktů z vinné révy. Informace o potenciálních protinádorových účincích resveratrolu spolu s již prokázanými antisklerotickými jsou nesporně dostatečnou motivací v tomto bádání intenzivně pokračovat.
Ačkoli je tedy víno spojeno s civilizací již po několik tisíciletí, stále máme rezervy nejen v technologii jeho výroby a kultuře jeho konzumace, ale i v dokonalém poznání látek v něm obsažených a jejich účinků na lidský organismus.
Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.,
Děkan LF MU Masarykův onkologický ústav v Brně