Aleš Háma
český herec, zpěvák, kytarista, moderátor, bavič, dabér, tanečník a komik. Již jako student byl v angažmá kladenského divadla. Po absolvování Pražské konzervatoře (1994) pracoval téměř dva roky v USA – v kalifornském Palo Alto (San Francisco). Po návratu do vlasti stál u vzniku hudební skupiny „Hamlet“. Hraje v ní a zpívá dodnes. Populární moderátor televizních pořadů, muzikálů. K vínu a jeho osvětě má blízko, jako málokdo.
Jakou roli hrají ve vašem profesním ale i v uměleckém životě vinaři, vinohrady, vinné sklepy?
Nebudu lhát, velmi důležitou. Kromě toho, že je to prostředí velmi inspirující a srdečné, kde se člověk setká s upřímnými lidmi, tak především výdobytky vinohradnické jsou pro mne důležitým společníkem – při odpočinku i v tvorbě...
Ač karlovarský rodák, přímo od pramene, nezapřete ani při moderování velmi populárních pořadů v České televizi, zejména nyní v soutěži „Kde domov můj“, že k vínu máte již po dlouhou dobu velmi blízký vztah. Co vás k tomu přivedlo?
Víno jsem začal pít na konzervatoři, na mejdanech, na vodě, na divadelních festivalech. Ovšem byla to jen vína tehdy pro mne finančně dostupná. Tedy litrovky Kahanu, Buška, Sklepmistra. To až mnohem později jsem přičichl k dobrému vínu díky přátelům ze Znojma, Mikulova a Valtic. A taky můj pobyt v Kalifornii se na mé lásce k vínu podepsal.
Netajíte se svým laskavým obdivem ke Znojemské vinařské podoblasti a ke Znovínu. Můžete připomenout Vaše nejoblíbenější odrůdy?
Miluju znojemský Sauvignon kopřivák, Vlašák a mizející Neuburské, z červených pak nedám dopustit na pokrevní bratry Zweigelt a André.
Na rovinu – jste sváteční degustátor těchto vín nebo jste již jejich opravdový znalec?
Troufám si říct, že k tomu, aby se člověk ve víně vyznal, je potřeba se jím opravdu propít. Chcete-li prodegustovat, což není alkoholismus, ale edukace a nikdy nekončící proces. Ten se nedá uspíšit žádnou školou, ani kurzem. A tak degustuji a naslouchám, voním ke sklenkám a snažím si něco zapamatovat. Ale tak to mám v životě se vším.
Stručné vinařské vyznání vůči krásnému vínu, kterému mnohokrát vyjadřujete nejenom poznání, ale i svůj obdiv?
Mluvil-li jsem o konzumaci vína v dobách studií, tak to bylo spíše o touze se motat, jenže čím je člověk starší, tak si uvědomuje, kolik práce a dřiny lidí je za každou kapkou toho moku. A tak prosím přikládejte každou sklenku vína k ústům s pokorou a s úctou k lidem, k naší krásné zemi i k přírodě.
Ptal se: Zdeněk Hrabica, foto Zuzana Pachová