Spisovatel Michal Viewegh má rád krásné víno - i ze Znovínu
V dárkové knize pro milovníky vína, „Naše víno“, z roku 1935, požádal editor významné osobnosti tehdejší Československé republiky, zda víno – Pít či nepít? Arch. Josef Gočár tenkrát odpověděl: „O víně se nemluví, víno se pije.“ A sochař Josef Mařatka vzpomněl: „– Pane, nemají vína? – Tak pravila Marie, matka Kristova, svému synu v Káni Galilejské.“
A co k vínu a o víně může dodat spisovatel Michal Viewegh, zejména o víně ze Znovínu?
Dobré víno (stejně jako dobré jídlo) je oslavou života. Mít rád víno vypovídá i cosi o vašem životním stylu – když jste „pivař“, žijete o dost jinak. Víno je skvělá záminka pro hovory s přáteli, ale i impuls k osamocenému přemítání… Víno je podle mě součást životního přístupu.
Jak jste se dostal a dostáváte ke krásnému vínu, jste zajedno, abychom mohli spolu s Janem Nerudou a také s Karlem IV. nyní hlasitě zvolat: „My, myslím, už se vpili!“ ?
Mám patnáct let nakladatele v Brně – a tím pádem i řadu přirozených vazeb na Moravu a moravské vinaře. Pravidelně také navštěvuji Salon vín ČR ve Valticích, účastním se ochutnávek na Sonberku, nejenom při svých znojemských návštěvách nikdy nezapomenu na vína ze Znovínu. Jinými slovy: z počátečního stadia „Blbé Pražák“, už jsem snad postoupil alespoň na „mírně poučeného laika“.
„Víno pijí kromě mne – i mé literární postavy!“
Máte nějakou vlastní definici o půvabu – nejenom pro moravská a česká vína?
Krása je v očích toho, kdo se dívá, říká známé přísloví. K půvabu vína je třeba se „řízeně“ propít.
Jakou roli hraje víno ve Vaší tvorbě, s kým Vás jako společenský (nikoliv jenom stolní) nápoj nejčastěji sbližuje?
Víno pijí mé literární postavy. Já taky, ale až odpoledne či večer, když už mám dopsáno. Po půlnoci mě víno sbližuje s kdekým, ale už si na to dávám pozor.
Můžete doporučit víno ke své tvorbě, ke své literatuře, jako jej doporučují sommeliéři k dobrému jídlu?
Určitě. Dlouhý zimní večer, dobrá kniha, pěkné víno, oheň v krbu – neexistuje lepší čtenářská konstelace.
Otázky kladl a fotografoval: Zdeněk Hrabica