S výtvarníkem a karikaturistou MgA. Jiřím Koštýřem nejenom o znovínském víně.
Čím je víno pro člověka, který má v příjmení vinařův nezbytný nástroj – k rozlévání vína ze sudu do poháru – skleněný koštýř?
Máte z toho jistě radost! Člověk si zpravidla svá jména a příjmení nevybírá. Pro mne je tato otázka docela zajímavá a zároveň frustrující vzpomínkou, protože v dětství jsem dokonce své příjmení dost nenáviděl. Nejsem z Moravy, ale z jižních Čech, kde mým spolužákům připomínal koštýř spíš nástroj na uklízení podlah, než geniálně praktickou, skleněnou nádobu na rozlévání vína... časy se naštěstí mění, dnes mi nejenom nevadí, jak se jmenuji, ale dobré víno vyhledávám.
V jednom obrazu jste vyjádřil v průhledu obyvatele jednoho velkého domu a na samém vrcholu jste nakreslil človíčka s pohárem vína.
Nechtěl jste tím něco prozradit ze života lidí pod jednou střechou. Jde o kresbu „Open Space“, na kterém je obrovská prosklená kancelářská budova s hemžícími úředníčky, kteří v uzavřené kleci tráví společné chvíle své drobné existence. V prostoru, kterému říkají paradoxně OTEVŘENÝ (open space) se pohybují jejich sny a touhy o štěstí. Tedy všichni žijí v otevřeném prostoru s počítači, kopírkami, briefingy, brainstormingy a podobně, ale pouze jediný z nich, tu otevřenou, přívětivou dimenzi konečně našel. Je jím ten člobrda s vínem na střeše. Lidi po něčem složitě touží a přitom to bývá tak blízko nás. Třeba na střeše, na ulici, s dobrými přáteli, uprostřed vinice a dokonce i v příjemném podzemním sklepení.
Jakým – jakému – znovínskému vínu přisuzujete schopnost vyvolat v člověku radost, úsměv ve tváři?
Jsem jenom nadšený uživatel vína. Nicméně musím říct, že od té doby, kdy jsem, asi před deseti lety začal poznávat znovínská vína, každé z nich, které mi přišlo na jazyk, ve mně vyvolalo pocit radosti. Pamatuji si, že mne nikdy nezklamala suchá vína jako Veltlínské zelené, nebo Ryzlink rýnský. Věřte mi, jsem přece koštýř s velkým „K“!
Otázky položil: Zdeněk Hrabica
Foto: Cai Zhiyi
Ilustrace: Jiří Koštýř – Open Space