Zkratka: Sg
Synonyma: Sauvignon blanc, Blanc Fumé, Muskat-Sylvaner, Feigentraube
Tradiční oblasti: Francie, Itálie, Rakousko, Morava, Slovensko
Keř: bujného růstu, hustě olistěné letorosty s četnými zálistky
Listy: menší, světle zelené, pětilaločné, na okrajích zvlněné
Hrozny: malé, válcovité, hustě osazené bobulemi
Bobule: menší, zelenožluté, s tlustší slupkou a výrazně aromatickou dužninou
Stáří a původ: stará odrůda, Francie
Pravděpodobně pochází z francouzského regionu Bordeaux nebo z vinařských oblastí na Loiře. Nové genetické poznatky ukazují na to, že asi vznikl ze samovolného křížení mezi odrůdami Chenin blanc a Tramín. Francouzský název je Sauvignon blanc nebo Sauvignon jaune a je nutné ho dobře odlišovat od méněcenné odrůdy s velkým hroznem Sauvignon vert neboli Sauvignonasse.
Tu a tam se ještě vyskytuje mutace šedá Sauvignon gris s vyšší cukernatostí a s méně pronikavým aroma a mutace růžová Sauvignon rosé, která je méně zajímavá. Německé synonymum je Muskat-Sylvaner a někdy v Rakousku užívané Feigentraube, které se kdysi užívalo i u nás – Fíkový hrozen. Pod tímto pojmenováním ho k nám pravděpodobně zanesli Habáni.
Když byl francouzský král Jindřich IV. Navarrský (1553–1610) kojencem, tišil pláč dítěte jeho dědeček tím, že mu potíral rty rozetřeným česnekem a máčel mu je vínem Sauvignonu. V dospělosti se král stal velkým vyznavačem francouzských vín, jmenovitě právě Sauvignonu.
Období sklizně: od první poloviny října
Zrání hroznů je středně pozdní až pozdní.
Víno
Sauvignon patří k nejkvalitnějším vínům severních vinařských oblastí. V závislosti na ročníku, stanovišti, době sběru a na technologii tvorby vína se vyvíjejí různé typy vína této odrůdy.
U zahraničních Sauvignonů se většinou setkáváme s víny plnými, často i s minerální příchutí, hlavně z půd křemičitých (francouzská oblast Sancerre) nebo s víny tělnatějšími z půd hlinitých či s filigránskou stavbou a bohatou hrou vůní z půd vápenitých. Z velkých sklizní a horších ročníků ale mohou být vína Sauvignonu lehká a tvrdá.
Intenzita aromatických látek, kterou vnímáme v mladých vínech současně se svěžestí mladého vína, je pro mnohé milovníky Sauvignonu velmi svůdná. V plné síle se objevuje hlavně u Sauvignonů z Nového Zélandu, kde její vývoj podporuje vysoká vzdušná vlhkost a velký počet slunečných dní při nižší průměrné teplotě.
V méně příznivých ročnících, v severnějších oblastech a při vyšší vlhkosti vznikají travnaté, kopřivové či paprikové tóny ve vůni i chuti. Při vyšším slunečním svitu a lepší vyzrálosti hroznů se začínají objevovat ovocné tóny.
Zráním Sauvignonu na lahvi se většinou ony mladistvé tóny ztrácejí a ve víně se rozvíjí hlavně lahvová zralost. Spolu s ní narůstá i vyšší barevný tón vína a jeho plnost.
Barva: světle zelenožlutá
Vůně: intenzivní
Chuť: dlouhotrvající, kořenitá, výraznější kyseliny, s velkou škálou od travnatých, kopřivových až po tóny připomínající ovocné plody
Ve vůni a chuti můžeme hledat: černý rybíz, angrešt, kiwi s nádechem citronu, broskve, nektarinky, meloun, u sladkých výběrů meruňky, pomeranče, ananas i marcipán, někdy tropické ovoce
Vhodnost ke skladování: dobrá
Stolování
Aromaticky výrazná a suchá vína Sauvignonu jsou vhodná jako vína aperitivní nebo ke studeným předkrmům. Hodí se i ke chřestu a kozím sýrům. Plnější a zralá vína jsou vhodná ke kořenitým jídlům, těstovinám s gorgonzolou nebo rybí omáčkou. Dále se hodí k vařené šunce nebo bílým masům se smetanovými omáčkami, k rybám s výraznější úpravou či k rybám uzeným. Pozdní sběry a výběry jsou dobrým společníkem sladkých dezertů.
Co říká encyklopedie?
Text viz.: Nová encyklopedie českého a moravského vína
Autoři: Zuzana Foffová, Vilém Kraus, Dáša Krausová a Bohumil Vurm
Sauvignonodrůda moštová pro bílá vína třída I A
Synonyma a cizí názvy: „Sovinjon“, „Muskat Sylvaner“, „Genetin“, „Sauvignon jaune“, „Sauvignon petit“, „Servoyen“, „Fehér Sauvinjon“, „Sauvignon verde“, aj.
Původ a rozšíření: Je neznámého původu. V Evropě se pěstuje ve Francii, Rakousku, Jugoslávii, Rusku a Maďarsku. V České republice se pěstuje hlavně na Moravě. Pěstuje se také i na Slovensku. Je zapsána do Listiny povolených odrůd od r. 1952. Jsou dva typy „Sauvignonu“: žlutý maloplodý („Sauvignon jaune“ = „Sauvignon petit“) a zelený velkoplodý („Sauvignon vert“). ten dává vysoké výnosy velkých hroznů s velkými nearomatickými bobulemi.
Morfologický popis
Včelka: Je značně bělavě ochlupená, s červenými okraji lístků.
Vrchol letorostu: Je středně silně ochlupený. Mladé lístky jsou bronzově nahnědlé. Stonek je zelený.
List: Je malý až středně velký, pětilaločný, hluboko vykrajovaný, na rubu chlupatý, silně zvlněný, s prolamovaným povrchem čepele. Řapíkový výkrojek je otevřený. Řapík listu je kratší.
Květ: Je obojetný (oboupohlavní), samosprašný, pětičetný.
Hrozen: Je malý, 100–180 mm dlouhý (průměrná hmotnost 102 g), válcovitý, někdy na bázi rozšířený, hustý. Má krátkou stopku.
Bobule: Je malá až střední, délky do 12 mm (Průměrná hmotnost 1,5 g), v hustých hroznech často deformovaná, oválná, žlutozelená. Slupka je pevná, pružná, těžko se odděluje od dužniny. Na povrchu je ojíněná s hnědými tečkami. Dužnina je masitá, šťavnatá, s výrazným a typickým aróma.
Semeno: Je tmavě hnědé, s rozdvojeným zobáčkem.
Jednoleté dřevo réví: Je světle hnědé, oříškové barvy, v uzlech tmavší, čárkované i tečkované.
Zimní pupeny: Jsou malé, zahrocené, u báze rozšířené.
Biologické a hospodářské vlasnosti
Začátek rašení: Bývá ve 2.–3. dekádě dubna.
Růst: Je bujný. Roste vzpřímeně s hustým olistěním a vytváří mnoho zálistků. Má krátká internodia.
Odolnost proti zimním a jarním mrazům: Je velmi malá.
Odolnost proti chorobám: Je dosti odolná proti peronospoře, ale náchylná na oidium a čevenou spálu. Při deštivém počasí v době sklizně jsou hrozny napadány Botrytis cinerea, trpí též virovými chorobami, zvláště roncetem, ale i svinutkou a vrásčitostí dřeva.
Odolnost proti škůdcům: Je vyhledávána obaleči.
Kvetení a opylení: Kvete kolem 1. dékády června. Květy opadávají méně až středně.
Zrání: Začíná kolem poloviny srpna, dozrává středně pozdě, začátkem října.
Výnos a kvalita hroznů: Plodí středně, na středním vedení cca 8,5 t/ha. Obsah cukru je cca 19,5°NM, kyselin v moštu cca 11–11,5.
Vína: Mají speciální kopřivobroskvové aróma tzv. trávovinka. Jsou velmi jakostní.
Pěstitelské požadavky
Poloha a půda: Musí se vysazovat do velmi dobrých poloh a na vyšší části svahů, kde tak netrpí zim-ními mrazy a kde nadměrně bujně neroste, a tím i tak neopadávají květy. Vyhovují jí méně úrodné i kamenité a písčité půdy, které nejsou extrémně suché. Ve vlhkých polohách hrozny hnijí.
Podnož: Je vhodná Vitis berlandieri x Vitis riparia Teleki 5 C, pro menší tvary keřů i SO 4. Do kamenitých a štěrkovtých půd je vhodná i Vitis riparia x Vitis rupestris Schwarzemann, nikoliv však pro výsušné polohy. Nedporučuje se Vitis berlandieri x Vitis riparia Kober 5 BB pro bujný růst.
Řez a vedení: Používá se vysoké vedení s větším zatížením keřů 10–15 oček na 1 m2 anebo jednoramenný kordón. Při středním vedení se keře zahušťují. Nevyhovují kordóny s řezem na krátké čípky.
Celkové zhodnocení odrůdy a její využitelnost ve velkovýrobě a u drobných pěstitelů
Je nenáročná na půdu, velmi kvalitní, velmi rozšířená v našich všech vinařských rajónech ve velkovýsadbách i u drobných pěstitelů. víno má vynikající jakost s výrazným odrůdovým buketem (jemná broskvově muškátová vůně) a vysoký obsah extraktivních látek. V nepříznivých ročnících mívá vyšší obsah kyselin a nepříjemnou pichlavě kopřivovitou chuť. nedostatkem jsou nepravidelné sklizně a snížená odolnost proti mrazu, zvláště při bujném růstu.
